středa 13. 10. 2021 (18:00 – 20:00) tuto akci již nestihnete
Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy Peter Cvik: Projdi se mnou, mou myslí / Walk with me thru my mind.
Vernisáž proběhne v Cechovně Dolu Michal ve středu 13. 10. v 18:00
Kurátor výstavy: Václav Rodek
Úvodní slovo na vernisáži: Daniel Balabán, Václav Rodek
Výstava potrvá do 14. 11. 2021.
Otevírací doba GDM 14. 10. – 31. 10. 2021: út–ne 9–16; 1. 11. – 14. 11. 2021: st, so 10–15
Organizátory tohoto výstavního projektu jsou správa Dolu Michal (Národní památkový ústav) a Fakulta umění Ostravské univerzity.
Výstavní projekt finančně podpořil Fond na podporu umenia.
FB událost k akci
Peter Cvik
*1985, Bratislava, SVK
Absolvoval ateliér malby a dalších médií (prof. Ivan Csudai) na Akademii umění a designu v Bratislavě, kde získal také titul PhD. Hlavním tématem jeho tvorby je hledání hranice mezi abstraktní a zobrazující malbou ovlivněnou postprodukční digitální érou 21. století. Pracuje s vlastními fotografiemi a zážitky, které aranžuje originálními způsoby a následně je přepracovává v médiu malby.
Projdi se mnou, mou myslí
Nabídka k „návštěvě mysli“ je výzvou nabízejícího. Už prvotní vjem rozhoduje o zájmu diváka, či o utilitárním postoji vůči nabídce. Vstoupit do prostoru exhibice- instalace ve stavu čtení a kontemplace je o naladění. Přicházíme do prostoru, který je spíše sakrální než profánní. V tu chvíli očekáváme ticho.
Výstavní prostor Galerie Dolu Michal je změněn díky mesh banneru v instalaci site specific. Na první pohled vzniká relativní bludiště. Když však vstoupíme, dostáváme se spíše do světa vrstev, vertikálních úrovní. Podstata slova „bludiště“ mizí. V bludišti má návštěvník bloudit, a ještě na něho může čekat Minotaurus. Tady je však jasno. Vrstvy svou transparencí nedeziluzují prostor. Posouvají ho. Autor využívá diagonálního posunu místnosti, vycházejícího ze stavebního rozvržení budovy. Posunutí je mírné, co se týče pravoúhlého rozvržení místnosti, přitom dostatečně výrazné, aby na konci instalovaného banneru vznikl zlom. Transparentní průhled krajinou a zlom replikují vrstvení vystavených obrazů. Vzniká tím nápodoba zrcadlících se projekcí. Vrstvy Cvikových obrazů jsou uchyceny v jakési zvětšené kartotéce. Jako v paměti, některé jsou zastřeny, ale dá se k nim přiblížit a vyčistit je.
Jednotlivé obrazy výstavy rekonstruují autorovy myšlenkové procesy, vizuální vjemy posunem v čase. Ten jde proti chronologickému toku, tím ale také mohou vytvářet kauzality vedoucí přes onu nepřekonatelnou jsoucnou realitu přítomného okamžiku k budoucímu. Vysouváním vzpomínkových stěrů bez použití fotografie vytváří časovým sítem deformovanou informaci. Zůstává to „nejsilnější“, i když ne vždy pravdivé. Vzniklá idealizace je však v případě Petera porušována vědomím reality nezidealizovaného světa. Abstraktní tahy a další narušení čistoty prostředí vytváří autentické singularity. Prostory, ve kterých je přítomnost bytostí naznačena spíše jenom jakýmsi pohybem- tahem, jejichž realita je spíše dočasná, oproti definitivním krajinným a abstraktním zlomům.
Pojem „mesh“ neboli technologie navzájem a nezávisle provázaných vztahů (pletivo), podobně jako výraz „síť“ je přítomen v provázanosti viděného. Bannery pomalované štětcovou kresbou se mohou v určitých úhlech propojovat s obrazy na stěnách, ale také mezi sebou. „Jeho funkce je následující: artikulovat vzájemně obě řady, zrcadlit v sobě jednu v druhé, umožnit jejich komunikaci, koexistenci a větvení; sjednocovat singularity, odpovídající v „zamotaném příběhu“ oběma řadám; umožňovat přechod od jednoho rozmístění singularit k druhému, tedy starat se o redistribuci singulárních bodů; určovat jako označující tu řadu, v níž se jeví jako přebývající, a jako označovanou tu, v níž se korelativně jeví jako nedostatek, a zejména zajistit, aby v obou řadách, označující i označované, dával smysl. “[1]
„Vizuální kartotéka“ ale není jen konstruktem. Autor propojuje věci intuitivně. I náhoda prostoru, situace při instalaci naladění Petera určuje výsledek projektu. Sám o prostoru před instalací řekl: „Chci, aby prostor byl místem prostoru mezi myšlenkami, aby fungoval jako čas mezi výdechem a nádechem. “
Role diváka a autora je sice určena, ale název nabádá diváka k vstoupení do cizí mysli. Myšlenková reinkarnace dopadne však pro každého jinak. Nemáme zde verbalizované mantinely, je před námi vizuální hra s výkladem, do které vstupuje barvocit i naladění jednotlivého pozorovatele. Začněme od ticha…
Václav Rodek, kurátor
[1] DELEUZE, Gilles. Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013, s. 82. Limes (Karolinum). ISBN 978-80-246-2235-4.
[1] DELEUZE, Gilles. Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013, s. 82. Limes (Karolinum). ISBN 978-80-246-2235-4.
