středa 1. 5. 2024 (10:00) – pondělí 28. 10. 2024 (16:00) tuto akci již nestihnete
CO?
Výstava „DNES A PŘEDEVČÍREM. KNĚŽNA MECHTILDA LICHNOVSKÁ – PRAPRAPRAVNUČKA MARIE TEREZIE”, organizovaná v rámci dlouhodobého projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů. Podtitul projektu v roce 2024 je: Habsburkové domovem i v Českých z emích.
KDY?
1. 5. – 28. 10. 2024
KDE?
HRADEC NAD MORAVICÍ – ZÁMEK KNÍŽAT LICHNOVSKÝCH, místo setkávání nejvýraznějších představitelů světa umění a hudby 19. a počátku 20. století.
PROČ ZDE?
Zámek Hradec, malebně položený na skalním ostrohu nad údolím řeky Moravice, byl jedním z oblíbených sídel kněžny Mechtildy Lichnovské rozené Arco Zinneberg (1879-1958), manželky předposledního majitele zdejších panství knížete Karla Maxe (1860-1928). Tato renomovaná německá spisovatelka, sběratelka a mecenáška umění byla pra- pra- pravnučkou císařovny Marie Terezie Habsburské (1717-1780) a jejího manžela Františka I. Lotrinského (1708-1765).
Čtrnáctý ročník projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů pod názvem Habsburkové domovem i v českých zemích si klade za cíl přiblížit široké veřejnosti každodenní život Habsburků v jejich českých a moravských sídlech. Státní zámek Hradec nad Moravicí se do projektu zapojil výstavou věnovanou kněžně Mechtildě Lichnovské.
PROČ TÍMTO ZPŮSOBEM?
Výstava je prezentována ve třech místnostech prvního patra Bílého zámku v bývalém bytě knížete Karla Aloise Lichnovského (1761-1814) Název výstavy zahrnuje titul knihy Dnes a předevčírem (německy Heute und vorgestern), kterou kněžna Lichnovská napsala v roce 1958 a která odkazuje k událostem těsně před vypuknutím první světové války. Metaforickou slovní hříčkou „dnes a předevčírem“ lze odkázat na kněžnu Mechtildu Lichnovskou, která zemřela v roce vydání knihy, i na její velkou předchůdkyni – císařovnu Marii Terezii.
Na základě historických fotografií, archivních materiálů a vědeckých studií se kurátoři výstavy pokusili identifikovat prvky movitého vybavení (nábytek, obrazy, předměty denní potřeby atd.) ze dvou pracoven kněžny Mechtildy, berlínské a chuchelenské, a vystavit je způsobem odpovídajícím co nejblíže skutečnému stavu na počátku 20. století. Věci, které se nepodařilo najít, byly nahrazeny podobnými.
Berlín, před rokem 1914
Je příznačné, že tato aristokratka, proslulá svou láskou k umění, se ve svých soukromých prostorách obklopovala předměty různých uměleckých slohů a – což v té době, zvláště v aristokratických kruzích nebylo běžné – věšela vedle sebe obrazy současných umělců a starých mistrů. Není proto náhodou, že v pracovně kněžny najdete v těsné blízkosti díla Davida Tenierse mladšího (1610-1690), Jana van Goyena (1596-1656), Andrea Vaccara (1604-1670) a Oskara Kokoschky (1886-1980), Thea von Brockhusena (1882-1919), Maxe Liebermanna (1847-1935) a nakonec Alberta Weisgerbera (1878-1915).
Ve skleněných vitrínách jsou vystaveny cenné ukázky umění Dálného východu z působivé sbírky knížete Karla Maxe a také starověké exempláře – především z okruhu egyptského umění. Říše faraónů byla objektem fascinace kněžny Mechtildy, kterou vyjádřila v knize Götter, Könige und Tiere in Ägypten (Bohové, králové a zvířata v Egyptě), vydané v Lipsku v roce 1914.
V pracovně najdete řadu odkazů na spojení rodu Arco Zinnenberg s Habsburky. Na psacím stole jsou rozloženy grafiky s vyobrazeními panovníků z habsburské dynastie z historické sbírky knížat Lichnovských (z restaurátorských důvodů jsou vystaveny kopie) a vícesvazkové dílo Geschichte des Hauses Habsburg (česky Historie domu Habsburků) od Eduarda Marii Lichnovského (1789-1845), sádrová busta císaře Františka I., zrcadlo zakončené černým dvouhlavým orlem (znak Rakouského císařství) nebo malý obraz s pohledem na Mramorový palác v císařském parku v Bad Ischlu.
Jsou zde vystaveny i snímky nejbližších příbuzných kněžny – portrét jejího manžela Karla Maxe od vynikajícího Maxe Liebermanna, dvojí vyobrazení jejich syna Wiléma (1905-1975), mramorová busta od Georga Kolbeho (1877-1947) a olejomalba od Alberta Weisgerbera, četné fotografie jejích dvou mladších dětí – Leonory (1906-2002) a Michaela a také dalších členů rodiny.
Následné odkazy jsou spíše symbolické. Prvotřídní Zátiší s nástroji Kristova umučení je odkazem na Davida Tenierse mladšího – dvorního malíře a kurátora uměleckých sbírek arcivévody Leopolda Wilhelma Habsburského (1614-1621), místodržícího Habsburského Nizozemí – zkušeného sběratele, milovníka a znalce umění. Na tomto místě stojí za zmínku také vystavený akvarel Interiér ženského budoáru od anglického malíře Rogera Frye (1866-1934), kurátora malířského oddělení Metropolitního muzea v New Yorku v letech 1906-1910, spoluzakladatele slavného „Burlington Magazine“.
Lichnovskými tolik oceňované umění Dálného východu bylo předmětem zvýšeného zájmu i samotné císařovny Marie Terezie. Jedním z nejkrásnějších příkladů tereziánského rokoka inspirovaného Dálným východem jsou dva čínské kabinety – tzv. Oválný a Kulatý v císařském letním sídle Schönbrunnu.
Záměrem autorů výstavy bylo přiblížit divákovi co nejvíce atmosféru místa, kde kněžna Mechtilda tak ráda trávila svůj čas. Mnohé ze zde shromážděných zařízení bylo němými svědky vzniku jejích literárních děl a korespondence s vynikajícími intelektuály, představiteli světa literatury, umění a hudby. Grafiky s obrázky Habsburků a knihy o historii tohoto rodu shromážděné na stole mají naznačovat, že kněžna studuje minulost – což se asi nejlépe odráží ve slovech dnes a předevčírem, která byla zde již mnohokrát citována.
Další dvě místnosti byly adaptovány na knížecí obrazárnu. V první, přímo sousedící s pracovnou, jsou vystaveny všechny dochované obrazy z bývalé sbírky moderního umění kněžny Mechtildy Lichnovské. Mají zde zastoupení mj. tito autoři: Paula Schad- Rosse (1862-1916), Theo von Brockhusen, Waldemar Sewohl (1887-1967), Willi Geiger (1878-1971), Karl Caspar (1879-1956) a nakonec Otto Mueller (1874-1930). V současné době se jedná s velkou pravděpodobností o největší šlechtickou sbírku moderních obrazů dochovanou na původním místě v aristokratickém sídle v této části Evropy.
Ve druhé místnosti jsou vystavena díla italských, vlámských a holandských mistrů 16. až 18. století zastupující různé malířské žánry – především světské a biblické výjevy a krajiny. Zvláštní místo v této sbírce zaujímá velký olej na plátně David s hlavou Goliášovou před králem Saulem, namalovaný neidentifikovaným caravaggionistou / v sbírce knížat Lichnovských připisován samotnému Michelangelovi Merisi da Caravaggio (1571-1610)/ a Poslední večeře od malíře z okruhu vynikajícího představitele benátského malířství renesance Paolo Veroneseho (1528-1588).
PhDr. Krzysztof Przylicki, Iva Přibylová
