výstavy | dlouhodobé akce | přidáno pořadatelem akcí
Národní památkový ústavpátek 1. 9. 2017 (9:00) – sobota 30. 9. 2017 (15:30) tuto akci již nestihnete
Výstava obrazů ve výstavních prostorách opatství u pokladny, vernisáž 1. července 2017 v 16 hodin. O autorce a její výstavě vyšel sloupek v Českokrumlovském deníku. Jeho plné znění najdete níže. Iva v klášteřeRENATA ŠTOLBOVÁ (akademická mallířka z Holubova) Poprvé jsem Ivu viděla v krásetínské hospodě U Kuchařů. Měla bych napsat slyšela, protože tam právě koncertovala. Pro naši hospodu to byl ovšem příliš subtilní projev. Radostně jsme se družili a hlučeli nad cinkajícími půllitry, zatímco Iva zpívala své šansony a doprovázela se na přenosné klávesy. Pak se u mě objevila před odjezdem domů do Prahy. Prý maluje a potřebuje poradit. Působila na mě dost zvláštně, nějak ostražitě a věcně. Měla na mě dvacet minut, to mi na solidní rozhovor nad deskami jejích kreseb přišlo málo, ale spěchala na vlak. Po čase se opět vynořila, to už s malbami větších formátů. A taky s osobním příběhem, který odkrývala váhavě, po troškách. Úsporně a jakoby bez emocí vyprávěla o dětství plném osamění a chladu, bez citové podpory blízkých a také o své obrovské touze léčit se psaním a malováním. Jako dítě psala pohádky, pak je ilustrovala a papírky sešívala nití do malých knížtiček... jen tak pro sebe. Iva vystudovala teologii a o nějakých odborných pravidlech o kompozici a skladbě barev nemá ani páru. Je malířkou mimořádně intuitivní a její ryzí síla vyvěrá přímo z hlubiny poraněné duše. Když pohlédnete na křehkou plavovlásku, zaskočí vás neučesaná syrovost jejího výtvarného projevu, kterou známe z maleb umělců art brut. Díky dvouletému přátelství s Ivou mám možnost sledovat vývoj jejího talentu. Maluje „jak o život“ (přirovnání sedí), své obrazy hotové na první pokus odhazuje do všech koutů pražské garsonky. Se zarputilostí až picassovskou pomaluje vše, co jí přijde pod ruku sololitové desky, plátno, dřevo, papír. Témata jakákoliv potká, od ulic v Londýně přes krajinu s divočáky, strouhání mrkve na kuchyňském stole nebo oblíbené pasáže z Bible (Píseň písní). Obrazům ostrým a znepokojivým velmi sluší zdi kláštera ve Zlaté Koruně. Strohost středověké architektury jim prospívá. Ostatně posuďte sami výstava Ivy Folajtárové je k vidění celou letní sezonu.